Regresní terapie - reinkarnační terapie -léčba minulými životy

  Na sezení regresní terapie přišla 24letá Alena, která má alergii na prach, pyl, roztoče, ekzém, astma, otékají a svědí jí oči, má většinu roku rýmu, problémy s dýcháním, což jí při zpívání vadí, protože zpěv studuje. Mívá rozpraskané koutky, svědí jí celé tělo, že si je schopná ho rozškrábat. Hlavně když je teplo, tak se jí dělá vyrážka a tu si škrábe, že to nejde vydržet. Je pak protivná i na přítele a nechce aby se jí dotýkal. Také nemá ráda když je podřízená, říká: „Nejsem asi normální“.

Alena se dostala do 14tého století, kde se začal odvíjet její příběh z minulého života.

   "Vidím oheň, hodně mrtvých okolo. Jsem sama, vše hoří. Prohlížím si ruce, tělo, nechápu vůbec, co se děje. Slyším řev, ržaní koní, vše okolo hoří, okolo tam znásilňují ženy, mě si nikdo nevšímá, jako bych tam nebyla. Nikdo mě nevidí."

  Ptám se paní Aleny, co se dělo den před tím. Odpovídá. "Jsem kovářova manželka, něco kuje pánovi, který tam na to čeká. Pán na mě chlípně kouká a mě to vadí. Je celý den vedro a moc práce. Manžela mám velmi ráda. Je mi 30 let. Okolo běhají děti. Svědí mě hlava a jsem špinavá pod oblečením. Prach mě svědí na celém těle. Toužím po vodě. Chodíme se koupat do rybníka, ale teď je tolik práce, že na to není čas. Špína se mi zadírá do kůže. Cítím únavu z celého dne. Večer padnu bez umytí na místo kde spíme. Ležím pod nějakou pokrývkou, lechtá to, je teplo. Ležím v hadrech co jsem v nich chodila venku. Bolí mě celé tělo, protože jsem celý den dřela na poli a pak ještě pomáhala manželovi. Drbu se. V posteli lezou nějací brouci, ale na to jsem zvyklá. Nestačila jsem se najíst a mám pocit hladu. Najednou slyším hluk, je už k ránu, dupot přijíždějících jezdců a vidím, jak zapalují chalupy. Vidím oheň, slyším křik. Nevím co mám dělat, než něco stihnu udělat, přistupuje ke mě rezavý hnusný chlap. Znásilňuje mě, rve ze mě šaty, má sílu. Řvu a on se směje, ale nechce skončit. Škrábou mě jeho vousy. Je hnusnej, oslizlej, mám pocit hnusu a strach, že mě rozmačká. Chci se mu bránit, tělo mam jak luk v napětí, chci ho odstrčit, ale nejde to. Brečím, mám pocit bezmocnosti, jsem zoufalá, jako bych neměla mozek. Snažím se ho odkopnout, mám pocit, že se mi rozlomí kyčle. Manžel mě nemůže bránit, protože ho zabili. Ten chlap je špinavej, smradlavej a hodně těžkej. Jako by ta jeho špína z něj padala i na mě. Je brutální. Mám hrozný pocit hnusu a špíny. Dusím se, nemohu utéct. Trhá na mě šaty, má sílu. Vnímám že hoří okolo, nemohu se nadechnout a bolí mě to dole. Svědí mě celý tělo, všichni okolo jsou mrtví. Konečně se ze mě zvedá. Já se hnusem dusím a zvracím. Odcházejí. Jsem ponížená a sama. Kouř mě dusí a pálí mě oči. Mám opakovaný pocit hnusu, stále se drbu a drbu, jak smyslů zbavená, chci všechno ze sebe seškrábat. Jsem rozedraná do krve. Je mi teplo a pálí to. Přestávám se drbat, najednou je mi všechno jedno. Nevnímám čas, jsem bezprizorná a nevím co mám dělat. Najednou se se mnou všechno motá a mě je jedno co se mnou bude. Nejsem schopna vstát a jen zírám. Je po všem. Moje napětí se uvolňuje a najednou není nic. Nechci nic dělat, protože to nemá cenu, všichni okolo jsou mrtví. Začínám mít težký tělo. Propadám se a najednou se vidím shora. Ležím tam. Je to hrozný pohled. Moje tělo se mi hnusí, je pokryté krví a špínou, vidím rozedřenou kůži, ale nechci to všechno vidět. Nechci se hnout z místa. Tělo mě pořád svědí, ale při tom ho nemám, vidím ho pod sebou. Jako bych si na to vzpomínala a cejtila to. Je mi smutno, když to vidím. Je mi líto toho člověka co tam vidím, že tak vypadá, ale už to nejsem já, jen lidské tělo. Vím co to je, ale už je to dobrý. Loučím se se svým tělem. Zabili mi tam manžela i děti a ztrácí to smysl tam být. Už tam nechci být, jdu pryč. Dostávám se výš, jsem nad spálenou chalupou, vidím vypálenou vesnici. Ani nevím jestli ještě žiju, ale vidím louku, jsem na ni. Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Zděšení hrůza, nevěřím tomu. Vidím ale světlo, jsem najednou v něm a je mi jedno co se stalo, jakoby se mě to už netýká. Je mi lehko, krásně. Nastal pocit rozplynutí a smíření.“
  Alena po sezení regrese říká, že má silný pocit, ze ví kdo manžel v minulem životě byl, že ho zná dnes. Je velmi dojatá že se znovu potkali.

Regresní terapie - regrese