Sebevražda? Tati já nechtěla
SEBEVRAŽDA? Tati já nechtěla
„V panice a strachu skáču z okna, tají se mi dech. Jsem potlučená, spocená a mám zlomené obě nohy.“
Na sezení přišla 21letá dívka s přáním, že by chtěla vysvětlit tátovi proč a jak se to stalo.
Začíná povídat:
„ Přijela jsem ze sportovního soustředění, jsem unavená, asi v pět odpoledne usínám tak jak jsem oblečená. Vzbudí mě asi v devět večer nutkání na "malou". Scházím rozespalá z prvního patra naší vilky dolů na záchod, jak si tam sedím, slyším šouravé kroky taťky, jak jde vykrádat lednici. V tu chvíli zpanikařím, svírá se mi hrdlo, nemohu dýchat, mám hrozný strach. Vybíhám nahoru po schodech do svého pokojíčku ještě s kalhotami na půl žerdi. Skáču. Pak nemocnice, sádra, koukají na mě skrz prsty. Ale já nechtěla umřít! Pak mě zavřou na psychiatrii a nikdo mi nevěří, že jsem nechtěla spáchat sebevraždu. Nejvíc mě mrzí, že mi nevěří můj taťka, kterého bezmezně miluju. Chtěla bych mu to vysvětlit, ale sama tomu nerozumím.
„Tati, já to opravdu nechtěla udělat!“
Vybavuje si velmi rychle a dobře minulý život před asi 200 lety, kde je 4leté dítě, je v tmavé místnosti a spí. Najednou slyší šouravé kroky, ty jí vzbudily, a někdo jí začíná škrtit. Dělají se jí červené kruhy před očima. Nemůže dýchat, brání se, ale jako malé dítě nemá proti dospělému šanci. Ptám se, co je s ní dál. Stále říká, že tam spí, a že tam spí až do dnes. Po hodně průchodech touto událostí si teprve uvědomí, že tam nespí, že tam umřela a že je tu dnes znovu. V tu chvíli začne hodně plakat a do toho se smát. Její úleva je obrovská. Tečou jí nudle, a do toho stále povídá „já tam už nejsem, já jsem tady, konečně můžu taťkovi vysvětlit jak to bylo“.
Asociace šouravých kroků, červeného koberce a to, že byla rozespalá jí připoměly minulý život, kde slyšela šouravé kroky a měla tam před smrtí červené kruhy před očima. Ve svém pokojíčku doma měla červený kobereček před postelí, a když vstávala rozespalá a chtělo se jí na malou, tak ho viděla. To se jí spojilo jak seděla na záchodě a v tu chvíli pocítila tu paniku, kterou cítila při škrcení malého dítěte v minulém životě. Strach o přežití jí vyhnal a proto skočila z okna. Po sezení byla jak vyměněná, říkala, že se vznáší metr nad zemí, jak se jí ulevilo.