Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fóbie z hmyzu

 

Jsem pěknej chlap, černoch tak kolem 20 let, mám hezký svalnatý nohy. Jsem namyšlenej a nevěřím šamanovi, který ovládá vesnici. Využívá k tomu strach ostatních, ti ho respektují. Já ho nerespektuju, jsem rodově výše postavený.

Je večer, sedíme okolo ohně, šaman tam chodí a něco mumlá. Držím v ruce oštěp, je pěkně malovaný, maloval jsem si ho sám. Koukám po nějaký holce co se mi líbí, předvádím se. Něco říkám těm dvěma klukům co vedle mě sedí. Já tam říkám něco o jeho (šamanových) nohách. Má je do O. On je celý scvrklý a má je do O, on má mezi těma kolenama snad metr. Připadám si jako odvážný blbec. Vidím ty óčka a směju se. On má bubínek, otáčí se a jde k nám. Má masku a strašidlácký oblečení, vím, že to jenom hraje. Jde k nám. Já tam sedím a snažím se vypadat jako hrdina, cejtím se znevýhodněnej tou pozicí , že sedím. Šaman mi říká něco, co není přímo prokletí „Za znevážení obřadu Ramparaturity budete pykat“, foukne na nás nějaký prášek a odchází. Všechno ztichlo i my jsem se zarazili. Nevěřím tomu, ale bojím se. Můj otec vstává a děsně na mě řve. To mě naštve, vstávám a říkám, že šaman je podvodník. On žádný schopnosti nemá.

Sedím s dvěma kumpány v pralese. Pijeme z tykve vodu, pečeme nějakýho hada nebo co to je. Myslím, že jsme na lovu. Já jsem silná osobnost. Piju tu vodu motá se mi hlava, usínám.

Přicházím k sobě, cejtím vůni pralesa, jsem ve stoje někde přivázaný, motá se mi hlava, něco se okolo prokmitne, slyším bubínek, točí se mi hlava, nemůžu mluvit, visím tam na těch provazech. Myslím, že jsem tam přivázaný všichni tři, ale nevidíme na sebe. Šaman tam je , ale já ho nevidím. Mám pocit, že něco mumlá, nemůžu se pohnout, nemůžu mluvit, já bych ho chtěl vyzvat na souboj, omámil nás, nalil ,nám něco do tý vody co jsme pili. Já vím co tam nalil, zase je to podvod, zase něco huhlá, smrdí a má tu masku, nikdo neví jak ve skutečnosti vypadá. Tancuje rituální tanec, vidím jeho oči. Maluje mi na tělo dvěma prstama nějaký značky, strašně to smrdí, je to krev a nějaká kytka co má velký kalich. Smrdí to jak rozložený maso. Dělá mi ty značky, chci mu plivnout do tváře, vrací se mi cit do ruky a chytám ho za suknici. Foukne mi něco do ksychtu, nějaký prášek, pak už tam není. Mám hlavu dolů, smráká se a furt nemůžu mluvit, nemůžu křičet o pomoc.

Vidím brouka. Poblíž leze černozelený brouk. Já si uvědomuju , že jsem namatlanej tím smradem a ti brouci žerou mršiny. V tom smradu je výtažek z rostliny , je to takový veliký kalich. Slyšel jsem pověsti, že snědli lidi. Leze v trávě a cejtí ten smrad. Leze v trávě směrem ke mě. Kopu do něj. Vznese se a krouží okolo mě, láká ho ten smrad, ale já se ještě hejbu, dosedá mi na spodek hrudníku a zakousne se do toho místa, co mám namatlaný. Nebolí to, ale mám strach. Budu sežranej za živa. Strach, panika, hrůza. Snažím se křičet. Nejde to. Nejde křičet, jenom chrčím, nejde vydat zvuk. Brouk mi vlez do nosu, asi se pobleju. Odlítá pryč. Panikařím ještě víc. Chci pryč, pryč, pryč. Slyším ten bzukot, při letu bzučej. Vidím oblak brouků. V hlavě křičím, křičím, křičím. Dosedaj na mě. Nejhnusnější je jak je mám na obličeji, snažím se je sklepat z hlavy, nejde to, jak otvírám pusu , tak mi tam vleze, vyplivnu ho. Brouci jsou všude, na hlavě , kousou mě do těch namatlanejch míst. Panika , odpor v hlavě křičím. Koušou mě do ucha, za krk. Panebože, pomozte mi někdo! Cejtím jejich nožičky, ohlušující bzukot. Nejvíc se bojím o oči, bojím se o obličej, zavírám oči. Cejtím jak po mě lezou. Panika, panika, panika! Vlezou mi do pusy, koušou mě do jazyka. Panika, hrůza, děs, strach. Ne!! Křik hrůzy v hlavě. Umírám.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář