Bolest hlavy a návaly horka
Bolest hlavy, návaly horka - žena 35 let
Jsem bylinkářka, asi jsem dělala co jsem neměla. Žiju v lese, zabejvala jsem se asi čarodějnictvím. Vypadám mladá a krásná. Chytli mě, táhne mě chlap za vlasy někam do nějaké kobky, hrozný pocit, beznaděj, nechci tam. Je v brnění má drátěnou košili, řve na mě ať jdu dovnitř. Za mnou se zabouchnou dveře, je tam tma, ale cítím, že nejsem sama. Je to jak studna, kulatý malý prostor, voda v tom žádná není. Vím že jsou tu lidi, začínám vidět ty ženský, jen obrysy, hroznej pocit, jsou špinavý, hnusný, dlouhý nehty, jsou tam dlouho, jsou zdegenerovaný, už jen jako zvířata.
Sedím schoulená, štítím se jich, asi šest, jako divá zvěř, já jsem čistá omytá, nelíbí se mi tam, je mi z nich ouzko, jsem celá sevřená, cítím slámu a smrad. Najednou nějaké světlo, dekl nahoře, lidi na to koukaj zvrchu a smějou se.
Jde do tuhýho, cejtím jak funěj, bojím se, čekám co se mnou bude, oni po mě šmátraj, jsou špinavý, asi od dětství tady zavřený, chrčej, mají drápy a smrděj. Nejsou překvapený, nejsem tam první. Po čase se otvírá nahoře víko. Pouštěj tam nějaký zvířata, asi krysy. Drápou mě všude, po obličeji, to je hnusný, mají voči krvavý, jsou to hromadný jatky. Nejvíc ta hlava, tahají mě ze strany na stranu, motá se mi strašně hlava. Asi mají hlad, prostě jdou na mě, tělo nevnímám, jen ten smrad, to jejich slintání, je mi z toho zle, hrozně chci umřít.
Něco ponižujícího, bolest jako otupělá, vzala jsem si nějaké bylinky, tak jsem oblblá, otupělá, neřeším tu bolest,ale je to hrůza.
Přišla jsem o oči, není bolest, chci brečet, nechuť, ať mě rozkoušou, ať to mám za sebou, pomalu mě okusujou za živa. Jsem celá podrápaná, okousaná, pálí mě celé tělo. Je mi hrozný vedro, šílený horko i když tam je zima.
Konečně jsem mrtvá, nechci tam bejt, chci pryč, rezignace, hlavně pryč. Koukám na sebe, jsem celá okousaná, ohlodaná, všude samá krev,nechci na sebe ani koukat a jsem ráda, že jdu pryč, fuj... Stoupám, je mi lehko, cítím se dobře, vidím světlo...